Středa,
16.červen 2010 Šéf mise OBSE na Kosovu a Metohiji, Američan
William Walker, obvinil srbské síly z masakru 45 neozbrojených
Albánců ve vesnici Račak. Později se ukázalo, že zde zahynuli
příslušníci teroristické Kosovské osvobozenecké armády
Kosova. Walkerovy výmysly však byly využity jako důvod k agresi
NATO protina Svazové republice Jugoslávie (SRJ). Když Wiliam
Walker, šéf Verifikační mise OBSE, opouštěl Kosovo a Metohiji,
Albánci mu na důkaz upřímné vděčnosti za vše, co učinil po
15. lednu 1999, věnovali velkou olejomalbu, na kterém je zobrazen
Račak v plamenech, kaskády zkrvavených mrtvých těl Albánců
a Walker, který podobně jako anděl dominuje nebesům.
Walker i
přes nesporné skutečnosti dodnes tvrdí, že hluboce věří tomu,
že vykonal správnou věc, když 16. ledna 1999 oznámil, že srbské
bezpečnostní síly předešlý den v Račku spáchaly masakr
45 nevinných albánských vesničanů a jako takový musí být
tento čin ihned odsouzen jako válečný zločin. I proto se
masakr v Račku stal jednou z klíčových událostí,
které vedly k tomu, že síly NATO i bez povolení
mezinárodního společenství 24. března 1999 zahájily
bombardování Jugoslávie.1 Račak nebyl první albánskou
vesnicí, kterou srbské síly vymazaly, prohlásil William Walker,
sedíce v pohodlí své skromné kanceláře ve 20. patře
společnosti AES ve městě Arlington ve Virginii. Nechal novináře,
aby mu položili otázku, proč člověk, který tak kategoricky
vyjadřuje své postoje, neodpovídá, proč se neví o těch dalších
vesnicích, zvláště když tam byly spáchány zločiny na civilním
obyvatelstvu? Tento zkušený americký diplomat, který sedm let
v době občanské války byl velvyslancem v Salvadoru
a dodnes zná zpaměti každou vesnici v okolí Štimlje i
Prizrenu, sám bez okolků prohlašuje, že je vždy připraven jak
před Haagským tribunálem, tak i pro srbská média vypovídat o
tom, co se dělo od okamžiku, kdy ho 15. ledna 1999 britský generál
Karol John Drewienkiewicz telefonicky informoval, že tým
verifikátorů je již na cestě do Račku, aby prověřil údaje
generála Dušana Lončara, který tvrdil, že patnáct příslušníků
UČK zahynulo při přestřelce se srbskými bezpečnostními
silami. Před soumrakem vstoupil tým do vesnice, kde nalezl stopy
po přestřelce, několik těl a pár zraněných ženy, dítě a
další dvě tři osoby. Nahlásili to naší regionální kanceláři
v Prizrenu a ihned se postarali o raněné, říká Walker a
vysvětluje, že všichni členové týmu vesnici opustili před
setměním. Podle pravidel verifikační mise, avšak v rozporu
s velmi přesnými pravidly kriminalistického vyšetřování,
bylo dějiště bitky, tj. budoucího válečného zločinu, zcela
opuštěno až do příštího rána. Toho slunečného mrazivého
rána byla učiněna ještě jedna neskutečná chyba, která
vyšetřovatelům ještě ztížila rekonstrukci události. Za
svítání se naši lidé vrátili do vesnice a zastihli zde uplakané
a zoufalé vesničany, kteří plakali nad rozstřílenými těly
svých otců, bratrů, mužů a synů. 45 neozbrojených vesničanů
bylo chladnokrevně zavražděno, vzpomíná Walker, který 16. ledna
chvíli předtím dorazil do Račku s asi třiceti novináři
připravenými na všechno. Absolutně na všechno. Novináři
s Walkerem napochodovali na stále ještě neoznačené a
nezajištěné místo zločinu. Nikdo z verifikačního týmu
jim nezabránil v horečném vytváření co nejdramatičtějšího
a nejhrůznějšího příběhu o Račku, v manipulaci se
zkrvaveným oblečením za účelem focení a v přesunování
těl zabitých Albánců.
Jak Wiliam Walker tvrdí, a jak
pravděpodobně napíše i ve své ještě nedokončené knize Račak,
Jugoslávská armáda 15. ledna ve tvaru podkovy obklíčila vesnici
na kopci nad ní. Poté vesnici zasypávala granáty, dokud
nerozhodla, že pro policii zde nehrozí již žádné riziko.
Příslušníci policie ministerstva vnitra Srbska vešli do vesnice
a shromáždili všechny muže, celkem 45, kteří nestihli utéct do
lesa. Uplakaným vesničanům bylo nařízeno, že se mají dostavit
na kvůli výslechu na nejbližší policejní stanici. O něco
později už byly jen slyšet výstřely, dokud poslední z nich
nepadl mrtev. Nejsou tu žádné stopy po boji. Jediné místo,
kde jsme našli nábojnice, bylo na vyvýšeném břehu říčky.
Všechny byly vypáleny ze zbraně AK-47. Bezpochyby to ukazuje na
srbské bezpečnostní síly, tvrdí Walker, zdůrazňujíce, že
teze o převlékání příslušníků UČK do civilního oblečení
je zcela neudržitelná, resp. další srbská lež. Současně však
zapomněl, že ani UČK, ani srbská armáda a policie nepoužívají
zbraně AK-47, ale M-70 a M-70A. Víte vůbec jak těžké je
převléci mrtvého člověka a zvláště v takovém mrazu?
Cožpak si opravdu myslíte, že bychom si něčeho takového
nevšimli?, ptá se Walker mírně zvýšeným hlasem novináře,
který se nemohl nezeptat, proč se kolegové z deníků Le
Monde a Figaro již 21. ledna 1999 postavili na stranu Srbů? Jakto,
že jim došlo, že masakr v Račku nese zcela jasné znaky
naprogramování, proč Wiliam Walker jednal tak unáhleně, když
srbské bezpečnostní síly obvinil z chladnokrevného
zavraždění více než čtyřiceti Albánců a předtím neudělal
nic proto, aby UČK nemohla shromáždit a umístit těla v Račku?
Za Račak si zasloužili nezávislost (únor 2008)
Vražda
45 kosovských Albánců ve vesnici Račak před deseti lety zůstane
připomínkou, proč si Kosovo zasloužilo nezávislost, prohlásil
bývalý šéf verifikační mise na Kosovu William Walker. Myslím
si, že svět již zapomněl na následky této události, řekl
Walker po návratu na kopec, kde se pohyboval před deseti lety, když
podával zprávu o vraždě albánských civilistů
v Račku.. Tehdejší vláda Svazové republiky Jugoslávie
tvrdila, že 15. ledna 1999 byli v Račku zabiti
teroristé. Račak určitě nebyl ojedinělým incidentem.
K podobným událostem docházelo po celém Kosovu, dodává
tento americký diplomat. Agentura Revers připomíná, že Račak
znamenal obrat a Srbsko muselo pod hrozbou NATO přistoupit na mírové
rozhovory v Rambouillet. Walker věří, že by se o
nezávislosti nehovořilo, pokud by tehdejší prezident Slobodan
Milošević neodmítl žádost západu, aby přestal s radikálními
útoky. Kosovo by i nadále zůstalo jistým způsobem součástí
Jugoslávie, kdyby Miloševićova vláda ukázala, že uznává
potřeby kosovského národa. Myslím si, že bychom hovořili o
úplně jiné budoucnosti tohoto místa, domnívá se Walker. Srbsko
se také podle něj nevyrovnalo s tím, co se stalo a nedává
najevo, že by chtělo svůj postoj k Albáncům jako
k lidem,kteří činili zlo a šikanovali, změnit. Po tom,
co jsem za těch šest nebo sedm měsíců na Kosovu viděl, si
nemohu představit, že by lidé na Kosovu mohli někdy přijmout
jakýkoliv stupeň kontroly z Bělehradu,řekl Walker. Walker
říká, že historičtí revizionisté přehlížejí údaje o
zabitých při kosovském konfliktu v letech 1998 -99.Ještě
jsem se nesetkal s nikým, kdo byl na tom kopci a nedošel ke
stejným závěrům jako já tedy že ti neozbrojení lidé byli pod
hrozbou zbraní odvedeni a zabiti, řekl Walker a dodal, že tito
lidé byli oblečeni jako civilisté. Když jsem informoval o
vraždách v Račku, Miloševićova propagandistická mašinérie
vydala svoji verzi události, vypráví Walker. Řekli, že jsem
agent CIA, přišel jsem tam uprostřed noci a převlékal zabité,
připomněl.
Ve vesnici Račak na Kosovu byla nalezena těla
45 Albánců, z jejichž zabití byly obviněny srbské bezpečnostní
síly, přestože expertiza finských patologů, které vyslala
Evropská unie, nedokázala, že se jedná o masakru civilistů, tato
událost měla klíčový vliv na rozhodnutí o bombardování
Jugoslávie ze strany NATO r. 1999. Verifikační mise se stáhla
24. března 1999, když bombardování Jugoslávie začalo. Co se
tehdy skutečně stalo? Začátkem ledna 1999 byl ve vesnici
umístěn štáb teroristické brigády se 126 teroristy, mezi
kterými byla i nechvalně známá rodina Mujotů, zodpovědná za
smrt šesti policistů. Okolní vesnice Petrovo, Lužak a Rance byla
rovněž pod kontrolou teroristů. O protiteroristické akci v Račku
policie informovala misi OBSE, tzv. verifikátory. Akce byla ohlášena
na 8. hodinu, avšak boj trval celý den, než byli teroristé
zlikvidováni. Mezitím do Račku vstoupily i televizní štáby
AP a Reuters a také pozorovatelé OBSE, kteří ve vesnici u mešity
hovořili s dvojicí cizinců. V centru vesnice, v domě
štábu, policisté našli počítač s údaji o teroristické
brigádě a seznamem 126 teroristů z Račku. Mezi nimi byli i 4
cizinci s americkými nebo britskými příjmeními. Byli to
zahraniční instruktoři specialisté. NAPLÁNOVANÁ AKCE Německý
deník uvedl, že první zpráva finského týmu obsahovala
polopravdy a kontradikce.To později přiznala i Helena Ranta,
vedoucí finského týmu, avšak bez jakkoli špatného svědomí
z toho, jak nečestnou roli sehrála. Řekla, že její zprávu
musel nejdříve schválit Wiliam Walker. V této zprávě však
Ranta, i podle svých slov, pouze vyjadřovala své osobní
stanovisko, které ale neodpovídalo závěrům týmu forenzních
patologů vyslaných Evropskou unií. Teprve tehdy bylo jasné, že
případ Račak byl naplánovaná akce všech těch, kteří se
zúčastnili útoku na SR Jugoslávii. Když policisté, kteří
prošli vesnicí a začali zajišťovat bojové zákopy, přispěchali
teroristé z Jezerské planiny (Budakovo) a okolních vesnic a
zahájili silnou palbu z kopce na zákopem. Srbští policisté
se museli kvůli síle útoku a nevhodné poloze stáhnout. Tehdy se
začal odvíjet jeden veliký podvod, do světa vypuštěn jako
údajný masakr civilistů ze strany srbské policie. Z potoků
a příkopů byly vytahovány mrtvoly teroristů a vystavovány na
louku, kde předtím nikdy žádné nebyly. To natočila i jedna ze
zahraničních televizí, která do vesnice přišla s policií.
Teroristé převlékli čtyřicet mrtvol do civilního oblečení.
Ostatní v uniformách odvezli směrem k Budakovu, kde je
pravděpodobně pohřbili. Když příštího dne brzy ráno na
místo dorazil William Walker, který dal pokyn teroristům kolem
něj, aby mrtvoly srovnali tak, aby vše vypadalo na masakr, resp.
postřílení civilistů. Poté přivedl televizní štáby a
novináře. Tento scénář podvodu Račak popsal novinář Milohrad
Drecun v knize Druhý kosovský boj. Do Račku byla vyslána
skupina forenzních patologů, aby zjistila, jak lidé, jejichž těla
byla nalezena, zemřeli. V čele týmu byla doktorka Helena
Ranta. Konečná zpráva finských odborníků z oboru soudní
medicíny neobsahovala žádné důkazy o tom, že v Račku 15.
ledna 1999 došlo k masakru albánského civilního
obyvatelstva, napsal německý deník Berliner Zeitung, který zprávu
získal před oficiálním zveřejněním.2 Přesto však
Organizace bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) na jaře
1999, v předvečer intervence NATO v Jugoslávii tvrdila,
že existují důkazy, že v Račku byli zabiti a zohyzděni
neozbrojení civilisté, z nichž mnozí byli zabiti
z bezprostřední blízkosti. Údajný masakr v Račku
mnohým politikům na Západě a v Německu posloužil jako
ospravedlnění jejich souhlasu s agresí NATO proti Svazové
republice Jugoslávii. Zdroj:
http://www.kosovo-metohija.com/,
překlad:Lucie
Nováková Pozn.překl.:
další článek na téma Račak si můžete přečíst v sekci
Dokumenty |